Provozují restauraci v ikonickém místě Beskyd. Máme k tomu respekt, říká muž

Vaříme tak, jako naši předci, láká hosty frýdlantská Harcovna u Fucimanů

Na Pustevny, kde ikonické stavby stojí, jezdí lidé z celé republiky. „Někteří tady přijíždí za odpočinkem, jiní za architekturou. Není třeba vysvětlovat, co je Maměnka a Libušín. Na každého hosta tady dýchne jedinečná atmosféra. My k ní přidáváme duši a lidský přístup,“ přiblížil Nykl a dodal, že už vítání hostů vypadá na Pustevnách jinak než v jiných hotelech a penzionech.

„Pokud to jde, tak na uvítanou dostávají hosté štamprli, aby věděli, že jsou na Valašsku. Snažíme se jim říct i něco o objektu, ve kterém jsou ubytovaní. Samozřejmě budova 122 let stará má svá úskalí. Je to dřevostavba. Nemá žádnou zvukovou izolaci, takže je slyšet takřka všechno. Mnoho věcí je tady omezených, některé nejdou zařídit vůbec. Ovšem pokud mají lidé soudnost, tak to pochopí,“ poznamenal Nykl.

Chata Libušín po rekonstrukci v roce 2020

Když začal provozovat Libušín, měl se svými společníky spoustu elánu a smělých plánů. „Chtěli jsme pořádat kulturní i společenské akce, ale také závody v sekání kosou nebo tradiční jarmarky. Pustevny jsou však velmi specifické a není tady pro to příliš pochopení. Nejsou tomu nakloněné obce, Krajská památková správa, ani CHKO Beskydy. Postupnými krůčky však chceme všechny přesvědčit, že zmíněné akce nezamýšlíme komerčně, ale tak, aby tady lidé něco zažili a měli na co vzpomínat,“ vysvětlil Nykl s tím, že několik akcí už se na Pustevnách povedlo.

„Stavěli jsme tady májku. Na dětský den si zase děti v kotlíku umíchaly svou vaječinu. Moc příjemná byla i mikulášská besídka, při které si děti hrály dvě hodiny. Bylo to perfektní. Nechceme z Libušína dělat tuctové a komerční místo, byť komerční být musí. Máme tady totiž až desetinásobné náklady v porovnání s jinými restauracemi,“ upozornil Nykl.

Zelinář Stanislav Škůrek po 32 letech v oboru končí.

Šumperský zelinář prodává 32 let. Nyní se nad jeho krámkem stahují mračna

V dnešní době je pak obrovský problém najít vhodný personál v oboru gastronomie. Své o tom ví i na Pustevnách.

„Máme tady hodně lidí a je těžké všechno skloubit tak, aby spolu fungovali tak, jak mají. Každý má trochu jiné představy a potřeby. Navíc nemáme jen jednoduché výdejní okno, ale spoustu služeb navíc. Zvláštní důraz klademe na péči o hotelové hosty. Chceme, aby se jim tady co nejvíce líbilo a aby se sem rádi vraceli. V tomto segmentu je nejvíce vidět odkaz Dušana Jurkoviče. Hotelové pokoje jsou skutečně vymazlené a na každého návštěvníka v nich dýchne jedinečná atmosféra tohoto místa,“ řekl Nykl.

A jaké jsou plány Libušína pro nejbližší budoucnost? „Máme krásný dvůr, který chceme co nejdříve zprovoznit a dělat tam různé tematické akce v rámci jídla. Chtěl bych rozjet piknikové koše, jejichž součástí bude láhev českého secca a pár českých drobností. Hosté si vezmou deku, sednou si na hodinu před Libušínem a udělají si pohodu,“ nastínil Nykl.

Tradiční česká jídla

Na Libušínu na Pustevnách žádný turista smažený sýr nebo steak nedostane. Zaměřují se tady výhradně na tradiční jídla, která se vždycky podávala na Valašsku. Brambory, zelí, pohanka, švestky, mouka a brynza. To jsou stěžejní suroviny, ze kterých připravují takřka všechny pokrmy, které si mohou objednat hosté, kteří navštíví Libušín na Pustevnách.

„Snažíme se dělat české věci. Když k nám někdo zavítá a řekne, že chce smažený sýr, vysvětlíme mu, proč ho nemáme a nabídneme kupříkladu lokše, které se tady daleko více hodí. Nedávalo by smysl, kdybychom nabízeli mořské plody, sushi, různé druhy steaků apod.,“ uvedl provozovatel Libušína Jakub Nykl s tím, že Valašsko bylo vždycky velice chudé, takže se tady jedly hlavně brambory.

Interiér vinotéky působí velmi útulně

Češi mají nejraději polosuchá vína s příběhem, říká majitelka vinotéky

„Ty společně se zelím, pohankou, švestkami, moukou a brynzou tvoří základ téměř všech našich jídel. Běžně se tak stává, že holky v kuchyni škrábou brambory skoro až do úmoru. Z brambor se totiž dělá polovina jídel, která jsou na Libušínu k dostání,“ přiblížil Nykl.

A která jídla jsou na Libušínu nejžádanější? „Hosté často volí lokše s brynzou, které patří mezi hlavní taháky. Valašskou klasiku pak představují strapáčky. Hodně se teď do kurzu vrací jehněčí na slivovici s krupicovými noky. Není to klasické jídlo. Nikde jinde jsem ho na jídelníčku neviděl. Ovšem je vynikající. Snažíme se do nabídky dávat také zvěřinu,“ popsal Nykl.

Slavnostní otevření jídelny Libušín v roce 2020:

Provozovatelé Libušína by pak rádi kladli mnohem více důrazu na posilování tradic spjatých s Valašskem. „Kupříkladu 5. a 6. července bývá na Pustevnách každoročně pouť. Bohužel jsou tady vždycky jen stánkaři nabízející cukrovou vatu, doplňky na žaluzie apod. Pro pořadatele je jednoduší oslovit právě je, protože objíždí spoustu dalších poutí v okolí,“ míní Nykl, ale zároveň dodává, že mnohem větší přínos by pouť měla, kdyby na ní byla prezentovaná tradiční řemesla.

„Dovedu si představit, že by na pouti byli kováři prezentující toto tradiční a dneska čím dál méně vídané řemeslo. Ale také paní pletoucí ponožky, svetry, šály nebo rukavice. Jsou tady i šikovné pernikářky, které jsou zapsané v České knize rekordů. V regionu jsou i farmáři s kvalitními domácími sýry, řezníci nabízející různé druhy uzenin a klobás. Nikdo z těchto lidí však na pouti na Pustevnách nebývá, a to je ohromná škoda,“ zdůraznil.

Smaltované výrobky - Ilustrační foto

Soumrak bábovek odvracejí nadšenci. Snaží se zachránit poslední smaltovnu v ČR

„Když tady pak zavítá někdo z druhého konce republiky, bohužel vidí jen to, co může vidět na kterékoli jiné pouti. Třeba i té, která se každoročně koná v jeho vesnici. A pokud už zavítá tady, měl by vidět něco, co jen tak jinde nenajde. Pořadatelé pouti však jdou cestou, která je pro ně nejméně náročná. Zatím se nenašel nikdo, kdo by si dal práci s tím připravit tuto akci tak, aby měla daleko větší přidanou hodnotu,“ podotkl Nykl.

Nastavili si laťku

Ve stejném duchu se pak snaží provozovat také Libušín. „Všechna jídla si pečeme a vaříme sami. Občas se tak stane, že chce někdo zákusek, který už není. Snažíme se vždycky vysvětlit, že nemáme polotovary nakoupené v supermarketech, které jen rozmrazíme a servírujeme. Někteří lidé to úplně chápou, jiní méně. Nechceme ale jít cestou, kdy bychom šidili naše zákazníky. Nastavili jsme určitou laťku, kterou budeme držet stůj co stůj,“ uzavřel Nykl.

Latest news
Related news

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here