Lektorka: Cizinci říkají, že češtinu musel stvořit Bůh

Tereza Vaňková začínala v bance, teď peče dorty a zdobí je zlatem

Čím je podle vás náš jazyk jedinečný?
Čeština je krásný, melodický i logický jazyk. Je taky dost originální – například názvy měsíců vznikaly v úzkém sepětí s přírodou. Leden, květen, srpen… Vůbec jsme se nenechali ovlivnit názvy z cizích jazyků, nic podobného anglickému January, německému der Januar nebo ruskému январь v češtině nenajdeme. Když tohle ukazuji studentům, jsou často (pozitivně) konsternováni. Čeština umí vyjádřit neuvěřitelné množství různých detailů. Asi nejlépe to shrnul jeden cizinec žijící v Česku, který se naučil perfektně česky a řekl: „Češtinu musel stvořit Bůh, když obsahuje taková slova jako například pootevřít.“

Učila jste studenty více než 50 národností. Dá se říci, komu jde učení češtiny snáze a kdo má větší problémy?
Čeština je slovanský jazyk, takže Slované se ji učí snáz než Neslované. Nediví se, že skloňujeme jména a časujeme slovesa, protože v jejich jazyce je to podobné. Ne stejné, ale znají princip. Neslované se s češtinou perou víc a obvykle potřebují víc času, aby si ji osvojili. Ale je to krásný pocit slyšet například Indy, Kolumbijce, Australany, Panamce nebo Filipínce, jak jsou postupně schopni domluvit se v čím dál více situacích a rozumět, co jim Češi říkají.

S čím mívají studenti největší problémy? Pravopis, výslovnost…? Co jim připadá nejsložitější, nejabsurdnější?
Jak jsem zmínila, Neslované si potřebují osvojit systém skloňování a časování. Musíme jim vysvětlit, proč na jídelním lístku je černá káva, ale objednat si mají černou kávu. A tu kávu si dají s cukrem a mlékem, ne s cukr a mléko. Obtížně se také sžívají například s tím, že doma obvykle vaří jídlo, ale zítra si uvaří guláš nebo čtou knihu, ale včera zrovna jednu přečetli. V cizích jazycích neexistuje 5. pád, takže oslovování na lekcích je velmi zábavné – studenti na začátku nevycházejí z údivu nad tím, co to dělám s jejich jménem, když jim říkám třeba Johne, Nicholasi nebo Aniko. A všem studentům bez rozdílu připadá neskutečná naše diakritika, tedy čárky, háčky a kroužky nad písmeny. Mají tendenci přistupovat k jejímu zapisování jako k loterii a leckdy se na lekci zasmějeme, protože je opravdu rozdíl mezi byt a být nebo můžu a mužů.

Kdo se nejčastěji učí česky? Jsou to manažeři, studenti? Jaká bývá motivace lidí naučit se náš jazyk?
Většina cizinců se učí tady, v České republice, kam se přestěhovali. Přicházejí často za prací na nejrůznějších pozicích nebo za studiem. Jiní rádi cestují a nebojí se vyzkoušet život v nové zemi, a nakonec se tu třeba usadí natrvalo. Nebo si najdou českého partnera. Někdo se chce dostat na českou vysokou školu a věnuje studiu velké množství času, jinému stačí domluvit se v obchodě nebo v restauraci a skončí se studiem na nižší úrovni. Ale obecně většina z nich se nechce v Česku cítit jako cizinec, opravdu mají zájem se češtinu naučit alespoň komunikativně a zajímají se i o naši historii, kulturu, cestují a poznávají Česko. No a část studentů se teprve na svoji cestu do Česka chystá a připravují se už předem. On-line výuka dnes poskytuje senzační možnosti spojit se s lidmi z celého světa a učit česky někoho, kdo žije třeba na druhé straně planety.

Zdravotník v respirátoru a ochranném oděvu - ilustrační foto

Škola v pyžamu, koronténa nebo covidiot. Epidemie obohatila jazyk o nové výrazy

Je něco, co vás dokáže i po letech praxe „vykolejit“? Třeba dotaz na něco, co my považujeme v rámci jazyka za samozřejmost, a přitom se velmi špatně vysvětluje…
Často jsem zaskočená, když se studenti ptají, jak nějaké české slovo vzniklo. Díky jejich otázkám a Etymologickému slovníku jsem se už sama dozvěděla spoustu zajímavostí o našem jazyce. Víte například, že slovo vedro má stejný původ jako staroislandské slovo pro vítr? A naopak třeba slovo tchyně je původem české. A taky občas musím studentům nějaké vysvětlení zjednodušit. Čech například neudělá chybu, když skloňuje slovo pes, bez psa… Ale cizinec se zeptá: Kam zmizelo to „e“ ve slově psa? Má to historický důvod, ale obvykle by to bylo pro studenta moc složité. Takže se uchýlím ke zjednodušení, že se jedná o „mobilní e“, které do slov vkládáme kvůli snadnější výslovnosti. A podobných situací najdeme v češtině opravdu hodně.

Za jak dlouho se dá naučit česky, pokud člověk nemá žádné základy?
Osobně nejsem příznivcem odpočítávání, kolik hodin je potřeba na zvládnutí určité úrovně češtiny. Každý student má své tempo. Někomu trvá dlouho, než se na začátku chytne, ale pak začne dělat rychlé pokroky. Jiný začne jako blesk, ale postupně ztratí rychlost a někdy i motivaci. Někdo se nenechá do ničeho nutit a jde si dopředu svým tempem, na které je zvyklý. Další student mě výslovně požádá, abych mu nakládala hodně úkolů, protože sám od sebe je líný a potřebuje „bič“. Jedinou výjimkou jsou studenti, kteří v určitém termínu potřebují složit zkoušku z češtiny na požadované úrovni – tam je čas důležitý a je potřeba dobře rozvrhnout učivo i síly.

Naučte se anglickyZdroj: Deník

Trpíte profesní deformací? Máte tendenci opravovat lidi v běžné komunikaci, trpíte při čtení novin a časopisů, při poslechu rádia? Nebo vás to nechává chladnou?
Jasně. Jednou jsem v restauraci chtěla „pomoct“ tím, že personál upozorním na chyby v jídelním lístku, ale rodina u toho dost trpěla, tak už to nedělám (usmívá se). Spíš se mi stává, že častokrát použiju v běžném projevu mezinárodní slovo – ve výuce cizinců nám taková slova totiž moc pomáhají (například neřeknu náhrada, ale kompenzace apod.). Češi se pak tváří trochu divně, proč to neřeknu „normálně“. Ale jinak lidi kolem sebe neopravuji, chyby v psaném textu vidím, ale nijak to neřeším a netrpím.

Zdá se vám, že úroveň češtiny upadá?
Ne, myslím, že vývoj češtiny je postupný a přirozený, jako byl kdykoli předtím. Dříve se taky lidé pohoršovali nad něčím, co jim znělo příliš „moderně“, a nám to dnes připadá běžné. Nevadí mi přejímání cizích slov, jimi se čeština obohacuje a sami si můžeme uhlídat, jaká slova a jak budeme používat. Jediné, co by mě mrzelo, jsou občasné snahy o to, abychom v češtině něco „zrušili, protože je to zbytečné“. Čeština je krásná i v tom, jak je komplexní a bohatá, takže má podle mě smysl dál rozlišovat v psaní například i a y nebo používat příponu -ová u ženských příjmení. Škrty toho, co se nechceme učit, by češtinu ochudily, a to by byla škoda.

Henry Ford s modelem T. Hotel Iroquois, Buffalo NY, rok 1921

Jak zní slavné citáty v anglickém originále?

Co vás na vaší profesi nejvíc baví?
Díky svým studentům poznávám země, do nichž se nejspíš nikdy nepodívám, nebo o nich zjišťuji to, co se jako turista běžně nedozvíte. Od studentů také dostávám velmi cennou zpětnou reakci na to, jak to u nás v Česku chodí. Pomáhá mi to nevidět všechno jen úzkým pohledem z české kotliny, ale mít větší nadhled. Navíc každý student je specifický a originální člověk a je radost potkávat tolik rozličných lidí. Moji studenti jsou totiž velcí sympaťáci. A jejich hodnocení výuky jsou často velmi vtipná. Jeden student mi například děkoval za lekce s tím, že kromě jeho otce jsem jediný člověk, který ho přiměl k pravidelné práci. A asi nejvíc mě potěšila jedna studentka, která mi řekla, že lekce češtiny jsou pro ni terapií.

Latest news
Related news