Chceme vypnout a užívat si. Moskvané raději volí lhostejnost k válce

V Gorkého parku v centru ruské metropole to po večerech žije. Lidé sem chodí na promítání, posedávají v barech nebo se procházejí u řeky. „Ano, máme párty. Neřešíme politiku, chceme tančit a bavit se. Už se nemůžu dál strachovat,“ říká Anna Mitrichonová, která si přišla zatančit.

„Když se projdete Moskvou, možná ani nezjistíte, že je země ve válce,“ píše list The Guardian o atmosféře v metropoli. Ze slova, které ruští cenzoři zakázali médiím používat, se podle něj stalo tabu i mezi mnoha přáteli.

„Byla jsem proti válce, ale přestala jsem o tématu mluvit. Nejen kvůli oficiálním omezením, ale také kvůli odporu lidí,“ říká populární ruská instagramová blogerka, jež si přála zůstat v anonymitě. Na platformě, která je v Rusku nyní kvůli zákazu dostupná jen s VPN, za své názory sklidila kritiku.

„Nikdo už nechce o válce ani speciální vojenské operaci slyšet. Lidé mi psali, abych o tom přestala mluvit a vrátila se k tématům, jako je krása a fitness. Dostávala jsem hodně nenávistných zpráv. Pro mnoho lidí prostě válka neexistuje a nechtějí o ní mluvit,“ popsala The Guardianu.

„Nejpohodlnější je nepřemýšlet“

Podle analytika Andreje Kolesnikova z moskevského centra Carnegie se válka stala pro Rusy „rutinou“. „Neschopnost ovlivnit to, co se děje, nutí lidi méně přemýšlet o globálních politických otázkách a více se zaměřovat na každodenní témata, na život tady a teď,“ domnívá se.

Pokud některé Rusy v únoru invaze šokovala, v červnu podle Kolesnikova pro mnohem méně z nich znamená hlavní problém země. „Mnozí zjistili, že je snazší připojit se k hlavnímu proudu podpory nebo lhostejnosti k válce. Je to nejpohodlnější pozice, která nenutí lidi všímat si nebo, a to je nejdůležitější, přemýšlet,“ podotkl Kolesnikov.

Dvojice ruských socioložek Veronika Pticynová a Svetlana Erpiljevová ve svém textu na severu Onet uvádí, že většina Rusů válku podporuje a pokouší se o její různá ospravedlnění. K nejčastějším argumentům patří například tvrzení, že Rusko dlouhodobě ohrožují síly NATO a Ukrajina je jejich spojencem nebo že se Ukrajina chystala k útoku a Rusko ji jen předešlo. Mnozí věří i tvrzení Kremlu, že bojuje proti nacistům.

Těch, kteří si po vlně zatýkání a represí dovolí invazi otevřeně kritizovat, zbylo málo. Někteří však Kremlu ustoupit odmítají. „Je to katastrofa,“ říká Alexej Venediktov, někdejší šéf rozhlasové stanice Echo Moskvy, která musela kvůli svému odporu vůči invazi skončit. „Byl jsem nepřítel, teď jsem zrádce. Konec Echa byl cenou za naši svobodu,“ líčí.

Střet generací

V mnoha rodinách se podle něj nyní odehrávají kvůli válce spory, zejména ve velkoměstech, kde jsou mladší generace liberálnější než ty předchozí.

„Po březnu jsem přestala o politice a speciální operaci mluvit. Bojovala jsem se svými rodiči a uvědomila jsem si, že je můžu ztratit a stejně nezměním jejich názor, bylo to zlé,“ podotkla Marina Belovová, která do parku přišla za zábavou. „Relaxuji a nemyslím na budoucnost. Snad budu moci brzy znovu cestovat,“ dodala.

„Nemáme se kvůli čemu cítit špatně. Na Západě nám říkají, že máme cítit vinu, ale nikdo z nás nemohl s tím, co se děje, nic udělat. A čím víc budete lidem říkat, aby se cítili provinile, tím víc vás prostě odmítnou,“ myslí si Vadim Presnijakov, jenž do parku chodí bruslit.

Mnoho Moskvanů, zejména těch, kteří se pohybují v obchodních kruzích, si nicméně podle The Guardianu uvědomuje, jaký zásah ruská ekonomika vlivem západních sankcí utrpěla a že to nejhorší zřejmě teprve přijde. „Moji rodiče vyrostli v zemi, kde nebyla žádná zahraniční konkurence. A víme, jak to vypadalo,“ uvedl editor magazínu Blueprint Alexander Perepelkin. „Rozhodně to nebylo dobré,“ uzavřel.

Latest news
Related news

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here